Recenze: Jediná maličkost

Anotace: Bethin život se po smrti její sestry zásadně změnil. Rodiče by ji nejradši zamkli pod zámek a věří, že jediný způsob, jak ji ochránit, je hlídat každý její krok. Když se Beth jednoho večera vykrade z domu, pozná nového souseda Chase. Je nadšená, že má tajného kamaráda. Je to vlastně jen maličkost, něco, co je pouze její.

Beth ovšem netuší, jak obrovské její tajemství doopravdy je...

Chase právě propustili z vězení pro mladistvé a je odhodlaný začít nový život. Je toho mnoho, za co se musí kát, včetně role, již sehrál té noci, kdy zemřela Bethina sestra. Beth, která má právo ho nenávidět víc než kdo jiný, je ochotna mu dát druhou šanci. Zakázaná láska je to poslední, co kdokoli z nich čekal, ale čím víc času spolu tráví, tím hlubší city je pojí.

Beth se tak musí rozhodnout - buď se bude držet pravidel, nebo riskovat, že vše ztratí...

Beth to rozhodně nemá lehké. Při autonehodě jí zemřela starší sestra a její rodiče se zasekli v tom období, kdy byla ještě naživu. O své "přeživší dítě" už nehodlají přijít, a tak Beth hlídají jako oko v hlavě. Zatímco její vrstevníci se baví na večírcích, chodí ven s přáteli nebo randí, Beth sedí v pokoji a snaží se přežít v mauzoleu, které její matka a otec z domu udělali. Odpočítává dny, kdy konečně bude moct odejít na vysokou a nechat všechnu šuškandu a lítostivé pohledy za zády, ale rodiče se rozhodli, že si ani školu vybrat sama nemůže. Jakmile to zjistí, naštve se a udělá něco, z čeho by je ranila mrtvice - jde na večírek v nejhorší čtvrti a nasadí tomu korunku, když se vyspí s cizím klukem. Beth ovšem netušila, kdo neznámý ve skutečnosti je. První den školy se však nikdo nebaví o nikom jiném než o něm. Ten blonďatý kluk s modrýma očima a krásným trochu smutným pohledem vyšel právě z vězení, protože to on jí tenkrát ukradeným autem srazil sestru. Beth ví, že by ho měla nenávidět, ví, že přesně tohle od ní všichni čekají, jenže to nejde. Cítí k němu něco trochu jiného a stejně silného, jako je opovržení lidí z celého města.

Beth během knihy dospívá. Na začátku se chovala dětinsky a i když jsem spolu s ní prožívala frustraci z toho, jak málo má svobody, nemůžu popřít, že její pomsty rodičům nebyly zrovna nejdospělejší. Cítí na sobě tlak toho, jak ostatní chtějí, aby se vůči Chaseovi chovala, ale ona to nedokáže. Při tom, jak se s Chasem sbližují, jí on dává všemožné rady, díky kterým přežil ve vězení. Beth se podle nich zkouší zařídit a zjišťuje, že rádoby rebelství asi nebude ten nejlepší způsob jak mámě a tátovi dokázat, že už není malá holčička.

"Učíš lidi, jak s tebou mají jednat."  

Chase má v sobě hnisající ránu. Nedokáže sám sobě odpustit, že před třemi lety někoho zabil - ne někoho, sestru holky, kterou nejspíš miluje. Je uzavřený, s nikým se moc nebaví a ignoruje všechny posměšky, jimiž ho spolužáci častují. Je pevně přesvědčený, že si zasluhuje trest a i když ho propustili z vězení, hledá nějaké jiné způsoby, jak si znepříjemňovat život. 

"Jsem rád, že mě potrestali. Teda jo, když jsem tam byl, nenáviděl jsem to tam. Bylo mi zle a připadalo mi, že se snad zblázním, ale ten trest mi pomohl. Ukradl jsem auto. Zabil jsem tvoji sestru. Kdyby mě nepotrestali, nemohl bych žít sám se sebou. Na světě musí být rovnováha." 

Vztah mezi Beth a Chasem se vyvíjel postupně. Po tom, co se mezi nimi stalo, to bylo dost rozpačité, ale všechny jejich rozhovory mě neskutečně bavily. Jeden druhému pomáhali - Beth se snažila něco dělat s tím, jak se Chase vnímá a poskytovala mu podporu a on naopak navrhoval Beth jak řešit její spory s rodiči. Konec knihy a epilog jsou trochu zvláštní. Přijdou mi až trochu nereálné, ale zato se mi líbilo, jak Erin Watt nejdřív nechala oba dva vyřešit svoje problémy a až potom je nějakým způsobem dala dohromady.

"Protože vždycky je pro co žít. Vždycky je něco, za co může být člověk vděčný. Něco, na co se může těšit."  

Postava, kterou jsem ze začátku jen neměla ráda, se nakonec proměnila v pěkného  grázla. Nesnášela jsem, jak mluvil, nesnášela jsem, jak se choval a nejvíc mě štvalo, že mu to celou knihu procházelo. Všichni ho pokládali za takové zlatíčko a nikdo nechtěl ani slyšet o tom, že by někdy udělal něco špatného. Ta jeho potřeba všechno kontrolovat, manipulátorství, blahosklonnost a agresivita - vždycky, když se tam objevil, jsem jen skřípala zuby. Nebudu lhát, na konci mi dělalo dobře, jak to s ním dopadlo.

Beth a její rodina žije v menším městě, kde se skoro všichni navzájem znají. Většina příběhu se odehrává u ní doma a v její škole, případně v útulku kde pracuje. Není to nic moc originálního. Zajímavým prvkem je tu právě to vězení. Trochu mě to zamrzelo, ale ne zas tak moc. 

Celá kniha se točí okolo vztahu Beth a Chase a problémů každého z nich. Pokud jste fanoušky jednoduchých zápletek a knih soustředící se hlavně na romantiku mezi dvěma postavami, nemůžete u Jediné maličkosti šlápnout vedle. Pravdou ale je, že se tady té romantiky nedočkáte v takové míře, jako u jiných knih Erin Watt. Na konci příběhu přichází poměrně zajímavý zvrat. Upřímně, jakmile se začalo ukazovat, co je vlastně ten člověk zač, věděla jsem, že s tím musel mít něco společného. 

Samotný konec mi ale stále vrtá hlavou. Myslím, že i na poměry Erin Watt byl trochu moc nereálný a všichni, kdo se s touto autorkou už seznámili v jiných knihách, vědí, že jaksi podivné konce tedy rozhodně psát umí. Bylo to takové - záchrana, půl roku se nevidíme ani o sobě neslyšíme a najednou se potkáme a je to, jako kdybychom se nikdy nerozdělili. Ehm. Možná bych ocenila ještě alespoň sto stran, na kterých by to autorky skrývající se pod pseudonymem nějak lépe a logicky ukončily.

V jedné věci Erin Watt nikdy nezklame a to v čtivosti knihy. Autorka má jednoduchý, ale poutavý styl psaní, který nutí číst pořád dál a dál. Většinu jejích knih vždycky zhltnu během jednoho dne, protože prostě potřebuji vědět, jak to bude pokračovat. Napomáhají tomu i krátké kapitoly a jejich úderné konce.

Co se týče grafické stránky Jediné maličkosti, jsem naprosto spokojená. Obálka není nějak přehnaně načančaná, ale jako celek vypadá úžasně. Uvnitř je jednoduše upravená a dobře se to čte. 

Možná to je tím, že si Erin Watt pro tuto knihu vybrala krapet vážnější téma, ale něco mi tam prostě scházelo. Čtivé to bylo, dobré postavy to mělo, zápletku autorka vytvořila zajímavou a mezi hlavními hrdiny to jiskřilo (alespoň když se na to podíváme z Bethiny strany). Jenže si pořád myslím, že to něco přítomné v ostatních knihách od Erin Watt tu není, tedy ne v takové míře. Pokud jste ovšem zarytými fanoušky tohoto spisovatelského dua - které je mimochodem famózní -  bude se vám kniha líbit. Jestli jste od nich ale zatím nic nečetli, pusťte se raději nejdříve do Papírové princezny nebo Něčeho skutečného a pak se rozhodněte. I když to vypadá, že se mi kniha moc nelíbila, není tomu tak. Sice jsem měla určité výtky, jenže toho vydařeného tam bylo víc. 

Hodnocení: