Recenze: Limea

Anotace: Limea je dívka z ostrovního národa Sorayů, která se rozhodla stát nejlepší lovkyní ze všech - do cesty za naplněním tohoto snu se jí však postaví nečekaná překážka. Když objeví zraněného cizince, kterého na pláž vyvrhlo moře, nedokáže ho nechat zemřít. Muž se stříbrnýma očima jí dává naději, že by se mohla vymanit přísným pravidlům svého kmene. Může mu však věřit? Nebo jsou její pocity jako klid před hrozivou bouří, která už se sbírá na obzoru?

Limea patří ke střední třídě kastovního systému, který v jejím kmeni panuje už od nepaměti. Musí proto snášet spoustu útrap od ostatních dívek v jejím věku, jenž naprosto nezaslouženě stojí nad ní. Doufá ale, že tomu tak nebude dlouho. Jakmile dosáhne dospělosti, je pevně rozhodnuta svými loveckými schopnostmi ohromit Radu natolik, aby ji okamžitě povýšila do toho nejvyššího možného postavení v kmeni. Osud s ní má však jiné plány. Jednoho dne se na pláži jejího malého ostrova objeví cizinec s ošklivou ránou v boku. Limea ho tam objeví při jedné ze svých toulek a místo aby svůj nález ohlásila Radě, jak by měla, vezme zraněného muže do bezpečí a zachrání mu život. Z jeho vyprávění zjišťuje, že svět je mnohem větší, než si myslela. A že lidé v jeho a její zemi se neliší jenom vzhledem, ale i zcela rozdílnou kulturou. 

"A co tedy dělají vaše ženy, když neumí lovit?"

"Vaří," vyslovil důrazně cizinec a já se zašklebila, což mě ale rychle přešlo, když pokračoval dál. "Ženy se chovají tiše a mravně. Nemluví, pokud se jich nikdo na nic neptá. A také neodporují."

Nevěřícně jsem zamrkala. Něco takového jsem si neuměla ani při nejlepší vůli představit. Ženy, které nemluví? Něco takového neexistuje. 

Limea je zvyklá na něco úplně jiného, než co ve zbytku světa považují za normální. Sorayové jsou ostrovním národem, který žije ve vesnici postavené na stromech. Čím výš máte umístěný dům, tím výš stojíte i ve společnosti. A jen tak mimochodem tu vládnou ženy. Zapomeňte na to, že si muž volí nevěstu. Tady je to přesně obráceně. A stejně tak to funguje i s postavením lovce. Nikdo z mužů se tu neučí zacházet se zbraněmi, to byla od nepaměti parketa žen. 

"Dřív jsem vždycky byla silná sama za sebe. Hnala jsem se za svými cíli, aniž bych se ohlížela napravo nalevo. To jsem však ještě nemusela bojovat s tak ohromnou zodpovědností, která mě tížila a rozdmýchávala ve mě přání, abych tohle všechno nemusela zvládnout sama. Už jsem nechtěla být silná sama, nýbrž spolu s ním."

Limea je dobře napsaná hlavní hrdinka. Trochu drzá, odvážná, oddaná své rodině a především zvědavá. Jakmile moře vyplaví tu hordu svalů, které po chvilce začne přezdívat "můj cizinec", její morální zásady jí nedají a musí mu pomoci. Na konci mě mile překvapila, protože se rozhodla zvolit zodpovědnost vůči rodině a kmeni. Ačkoliv se kniha odehrává v časovém intervalu dlouhém pouhých několik málo dní, Limea se za tu dobu stihne přerodit v lepšího člověka. Už nezavírá oči před hloupostí, která by její lidi brzy mohla stát život. 

"Svět, ze které přišel, musel být velice chladný."

Cizince čeká pořádný šok. Nejenže mu právě někdo zachránil život, ale ještě ke všemu  je to žena. Žena, která na sobě nemá nic kromě bederní roušky a náprsenky. Pro někoho, kdo celý život žil v přesvědčení, že má něžnější pohlaví jenom mlčet, vařit a starat se, aby někde náhodou nevykouknul kotníček, je to tvrdý střet s Limeinou realitou. Brzy však tento rozumný a hodný muž dojde k závěru, že jeho tajemná zachránkyně není jenom malý, nahý divoch.  

"Vždyť říkal, že jeho život náleží tobě. To je totéž jako vyznání lásky," prohlásila Milla přemoudřelým hlasem. Nechápavě jsem zavrtěla hlavou. 

Jak to, že ona na to přišla hned?"

Romantická linka v Limee byla, ale ne v takové míře v jaké jsem to podle anotace a všemožných ostatních zdrojů ke knize čekala. Nicméně ano, jde tu o ten vztah mezi Limeou a "jejím" cizincem. Ten mi přišel celkem hezky napsaný, ale až tak odvařená jsem z něj nebyla. Nějak jsem nepostřehla ten moment, kdy se to něco mezi nimi přerodilo v lásku. Přece jenom od okamžiku, kdy cizince mořské proudy vyplavily na pláži, do bodu, v němž si naše dvě postavy vyznají své city, uplynulo pouhých pár dní. Nějaká moje část jim tu lásku věřila, ta druhá z nich ten dojem "přirozenosti" až tak úplně neměla. 

Pokud křičíte Pocahontas, tak ano, Limea je této pohádce opravdu hodně ale hodně podobná. Ostrov, na němž si všichni spokojeně žijí svůj život, dokud se na obzoru neobjeví nepřátelská loď a znění tohoto příběhu jako by si z oka vypadly. Dokonce i ta zápletka celé knihy si je s tou filmovou až podezřele podobná. Ale nesoudím. Limeu klidně můžete označit za retelling, ale oficiálně jím myslím není.

"Není v těch botách příšerně těsno?" chtěla jsem vědět. Zavrtěl nade mnou hlavou."

Co se týče nějakých zajímavých prvků, tak už samotná kultura Limeina národa je jedním z nich. Většina young adult fantasy knih se odehrává ve středověku plném brnění, zdobených šatů, mečů a osmdesát populace v těchto příbězích nosí na nohou dokonce i ty boty. Limea je v tomto ohledu prostě osvěžující. Líbilo se mi taky, že muži v jejím kmeni nejsou tak statní jako cizinec. Důvod jsem si totiž odvodila od toho, že když nemusejí lovit, nevyvinuli se tímto směrem.

"Muži z vyšších kast jsou právě tak povrchní a namyšlení jako ženy."

Lin Rina píše čtivým jazykem. Kniha se proto dá přečíst za celkem krátkou dobu, aniž byste se do toho museli nějak vehementně nutit. Nicméně mi i tak přišlo, že v některých částech je Limea trochu nudnější. Sice to vždy bylo jenom na chvilku, ale stejně to malinko rušilo.

Co se týče obálky, na začátku jsem z ní moc nadšená nebyla. Přišla mi taková trochu přeplácaná. Ale jakmile jsem začala číst, uznala jsem, že se k příběhu hodí. Ne že by byl přeplněný zbytečnými informacemi, ale tahle grafická stránka knihy mi pomohla navnadit se na tu atmosféru domorodého národa z tropického ostrova. 

"Jsem dračí bojovnice," odpověděla jsem s ledovým klidem a vyzývavě vykročila směrem k ní."

Celkově Limeu hodnotím jako takovou trochu průměrnější knihu. Moc se mi líbil nápad s fungováním společnosti, taky to prostředí bylo famózní. Přesto mi tam ale něco scházelo. Ze začátku jsem byla z příběhu opravdu nadšená, jenže to postupem času opadalo. Nedělala jsem si žádná velká očekávání a tak mě kniha nemohla ani příliš zklamat. A abych pravdu řekla, ona mě ani nezklamala. 

Pokud bych měla Limeu někomu doporučit, tak určitě fanouškům Pocahontas. Je to prostě její verze vytištěná na papíře. A jestli si chcete přečíst něco z trochu jiného prostředí, tak ode mě má tato kniha určitě zelenou. Za mě ano, ale nic velkého od Limei nečekejte. 

Hodnocení: